Aloe pravá (Aloe vera, syn. Aloe barbadensis) je jednoděložná, vytrvalá, stálezelená, sukulentní bylina s přízemní růžicí dlouhých dužnatých a na okraji řídce ostnitých listů. Květy jsou žluté a červeně naběhlé, uspořádané ve štíhlém a poměrně vysokém hroznovitém květenství. Původ aloe pravé není s jistotou znám, v současné době je pěstována nebo roste zplanělá v klimaticky příhodných oblastech téměř celého světa.
Aloe pravá je využívána již po tisíce let jako léčivá rostlina a její používání se rozšířilo po celém světě. Je oblíbenou bylinou v léčitelství i v domácím lékařství a je součástí mnohých kosmetických přípravků. V poslední době její mnohostranné účinky objevuje i západní medicína. Aloe poskytuje dva různé produkty s odlišným působením a využitím, známé jako gel a latex. Gel z aloe se zevně aplikuje zvláště na spáleniny, drobnější poranění a odřeniny, latex působí při podání vnitřně mj. jako razantní projímadlo. Mezi hlavní účinné látky obsažené v aloe pravé náleží polysacharid acemanan a v latexu glykosid barbaloin. Aloe pravá se též pěstuje jako pokojová rostlina.
Aloe pravá je sukulentní vytrvalá bylina, dosahující i s květenstvím výšky 60 až 90 cm. Listy jsou dlouze kopinaté, světle zelené, dužnaté a tuhé, 15 až 50 cm dlouhé a 4 až 7 cm široké, na okraji řídce ostnitě zubaté, na vrcholu zakončené 2 až 3 zuby, uspořádané v listových růžicích. Růžice mohou být přisedlé nebo nasedající na vrchol krátkého stonku. Volně rostoucí rostliny vytvářejí odnože a často pak tvoří husté trsy. U některých forem jsou listy světle skvrnité. Květy vyrůstají v přímém, až 90 cm vysokém, hroznovitém květenství. Stopka (hlavní osa) květenství je až 2 cm silná. Samotný hrozen je 30 až 40 cm dlouhý a 5 až 6 cm široký, někdy na bázi ještě s 1 až 2 vystoupavými postranními větvemi. Květy jsou válcovité, mírně prohnuté, bledě žluté a červeně naběhlé, asi 2,5 cm dlouhé, krátce stopkaté a v průběhu rozkvétání se stáčejí ústím dolů. Okvětní lístky jsou srostlé ve válcovitou trubku, vnější cípy okvětí jsou na vrcholu slabě ven zahnuté. Květy jsou podepřeny bělavými, široce kopinatými listeny. Tyčinek je 6, jsou přirostlé na bázi květní trubky a vyčnívají z květů. Semeník je srostlý ze 3 plodolistů a obsahuje mnoho vajíček. Na vrcholu nese nitkovitou čnělku, vyčnívající z květu a nesoucí drobnou bliznu. Plodem je pouzdrosečná trojpouzdrá tobolka s mnoha semeny
Anatamoie listu
Poznámky: 1 − kutikula, 2 − zelený parenchym, 3 − vnitřní dužnina, 4 − vodivá pletiva
Listy aloe jsou velmi dužnaté a na povrchu jsou pokryty tlustou kutikulou, zabraňující odpařování vody (1 na obrázkuŘez listem aloe). Pod pokožkou je zelená vrstva listového parenchymu, v níž probíhá fotosyntéza (2). Bezprostředně pod touto vrstvou je vnější vrstva dužniny s vodivými pletivy (4). Mimo cév xylému a sítkovic floému jsou zde přítomny ještě kanálky (mléčnice) s latexem, který z nich při porušení vytéká v podobě žluté viskózní kapaliny. Všechny tyto vrstvy tvoří dohromady asi 20 až 30 % hmotnosti listu. Zbývající podíl připadá na vnitřní dužninu, tvořenou bezbarvými, velkými, tenkostěnnými parenchymatickými buňkami s gelovitým obsahem (3).[1
Využívání aloe pravé jako léčivé rostliny má velmi dlouhou historii. Může být vysledováno až do doby raného Egypta před 6000 lety, odkud se dochovala její vyobrazení na kamenných zdech v Údolí králů.První písemné zmínky užívání aloe byly nalezeny na hliněných tabulkách ze staré Mezopotámie (asi 1750 před naším letopočtem) a v egyptském Ebersově papyru, datovaném asi do roku 1550 před naším letopočtem. Aloe byla v této době používána při léčbě infekcí, kožních problémů a jako projímadlo. Rostlinu znali a lékařsky využívali i staří Řekové a Římané. Popisuje ji Hippokratés, Celsus a v díle Historia naturalis Plinius starší. Řecký lékař Pedanius Dioscorides v díle De Materia medica z roku 74 našeho letopočtu píše, že aloe je možno používat k léčbě zranění, kožních infekcí, proti vypadávání vlasů a na hemoroidy.
Aloe pravá byla známa i ve staré Arábii a je stabilní součástí lékařských písemností z Persie ze 6. století. Arabští kupci ji v této době zanesli do Orientu − do Indie, Tibetu a dnešní Malajsie. Odtud se později rozšířila dále do jihovýchodní Asiea do Číny. První zmínka o užívání aloe v Číně pochází ze 7. století z provincie Kuang-tung, kde byla používána při léčbě dermatitidy. Z 10. století pochází množství dokumentů o jejím užívání jako projímadla pod čínským jménem lu-wej(fonetická variace na původní arabské slovo alloeh). Ve středověku kolem roku 1200 byla aloe používána k léčení ekzémů. Ve středověké Evropě byla známa zejména ve Španělsku, Portugalsku a v Itálii. Španělští dobyvatelé ji sebou přinesli do tropické Ameriky. Cestovatel Marco Polo popisuje v knize Milion příbuzný druh z ostrova Sokotra. Renesanční přírodovědec Garcia de Orta popisuje využití aloe pravé v indické ájurvédě. V 19. století se na trhu objevovala pryskyřice z různých druhů aloí, různé kvality a z různých oblastí světa, např. tzv. turecká aloe, pocházející ze Sokotry, kapská aloe z Jihoafrické republiky, jaterní aloe (hepatic aloe) z indické Bombaje, barbadoská aloe, salemská aloe, indická aloe ze severní Indie, aloe z Curaçao aj.[24] Na začátku 19. století byla aloe v USA používána zejména jako účinné laxativum. První účinná látka, barbaloin, byla z aloe izolována v roce 1851 T. a H. Smithem ze společnosti Blandfield Chemical Works v Edinburghu.[24] Užívání aloe pravé v moderní klinické medicíně se datuje od roku 1930, kdy byl zveřejněn případ vyléčení chronické a těžké dermatitidy z ozáření rentgenovým zářením pomocí užití této rostliny.
Aloe je rovněž zmiňována na několika místech v Bibli. Má se ovšem za to, že se tyto zmínky týkají jiné rostliny − stromu Aquilaria malaccensis, poskytujícího již v biblických dobách vysoce ceněný vonný olej. Tuto rostlinu ovšem překladatelé neznali, a proto její jméno nahradili podobně znějícím názvem známější rostliny. Ve Čtvrté knize Mojžíšově 24:6 se píše o stromech aloe, v Knize žalmů 45:8 a Příslovích 7:17 o vonné aloe, rovněž v Písni Šalamounově 4:14 je aloe zmiňována mezi různým kořením. Ani jeden z těchto popisů však charakteru aloe neodpovídá
